Volební kalkulačka Svazu měst a obcí České republiky
Systém neomezeného hlasování
Systém neomezeného hlasování představuje jednu z mnoha možných alternativ k dnes používanému volebnímu systému. Důvodem, proč byl do aplikace Volební kalkulačka vybrán právě tento, je jednak to, že je nejčastěji zmiňován představiteli samosprávy a jednak to, že je používán i v jiných zemích, a lze tak lépe zhodnotit jeho přednosti i zápory.
Na úvod je nutné učinit terminologickou poznámku týkající se označení tohoto volebního systému. V odborné literatuře se můžete setkat s různým pojmenováním tohoto systému – systém neomezeného hlasování (angl. unlimited vote), systém blokového hlasování (angl. block vote) nebo systém vícenásobného hlasování (multiple vote).
Technologie neomezeného hlasování
Princip tohoto volebního systému je velmi jednoduchý. Volič obdrží hlasovací lístek, na němž jsou abecedně seřazeni všichni kandidáti do obecního zastupitelstva (nejsou tedy rozděleni do skupin podle volebních stran). Volič následně označí kandidáty, jež by si přál mít v obecním zastupitelstvu, maximálně však tolik, kolik je členů zastupitelstva (předpokládáme situaci, kdy obec představuje jeden volební obvod).
Volič tak může rozdělit hlasy mezi kandidáty bez ohledu na jejich příslušnost k volební straně, v čemž se systém neomezeného hlasování shoduje s tím stávajícím. V čem se však systémy zásadně liší, je způsob přepočtu získaných hlasů na mandáty. V systému neomezeného hlasování je přepočet velmi snadný – mandát získává těch M kandidátů, kteří získali nejvyšší počet hlasů a to bez ohledu na příslušnost k volební straně (M představuje počet rozdělovaných mandátů). Ostatní kandidáti se pak stávají náhradníky, přičemž pořadí náhradnictví je dáno počtem získaných hlasů, přičemž příslušnost k volební straně opět nehraje žádnou roli.
Vlastnosti neomezeného hlasování
Hlavní výhodu neomezeného hlasování lze spatřovat v jeho jednoduchosti a srozumitelnosti pro voliče, což posiluje legitimitu voleb a tím pádem i samotného zastupitelstva. V zastupitelstvu tak zasedají osobnosti, jež získaly největší důvěru voličů.
Kritici neomezeného hlasování často poukazují na to, že systém je vhodný pouze pro menší obce a nikoliv pro větší města, přičemž vycházejí z předpokladu, že v menších obcích si kandidáti vybírají spíše osobnosti bez ohledu na jejich stranickou příslušnost, zatímco ve větších městech, kde nejsou osobní vazby ke kandidátům tak silné, si volič kandidáty vybírá spíše právě na základě příslušnosti k politické straně. Některé výzkumy pravdivost uvedeného předpokladu skutečně potvrzují, nicméně je třeba zdůraznit, že systém neomezeného hlasování v tomto směru nijak neomezuje ani voliče malých obcí ani voliče větších měst, neboť nikdo nebrání voliči ve velkém městě označit na hlasovacím lístku pouze kandidáty jím preferované strany (pravdou je, že to pro něj může být o trochu složitější v tom, že nyní mu stačí označit křížkem název volební strany, zatímco v systému neomezeného hlasování by musel jednotlivé kandidáty vyhledat a označit). Zmíněné výzkumy potvrzují, že voliči větších měst takto skutečně postupují.
Další z nešvarů stávajícího volebního systému, který by se zavedením volebního systému neomezeného hlasování mohl odstranit, je účelová nominace populárních kandidátů na kandidátní listiny, kteří se ovšem po volbách zpravidla vzdají mandátu ve prospěch svých stranických méně populárních kolegů. V současném systému je jako náhradník po odstoupivším zastupiteli vybírán náhradník ze stejné kandidátní listiny, zatímco v systému neomezeného hlasování jako náhradník nastupuje kandidát, který ve volbách skončil „první pod čarou“ a to bez ohledu na příslušnost k té či oné volební straně. Strategie nominace jakýchsi maskotů, jejíž cílem je pouze získat hlasy pro volební stranu, by tak ztratila smysl, resp. by byla riziková, protože po odstoupení zastupitele by klidně na jeho místo mohl nastoupit kandidát z tábora politického soupeře.
Zároveň je potřeba říci, že systém neomezeného hlasování výrazně eliminuje roli vnitrostranických primárek. Ve stávajícím systému je hlavním cílem tohoto procesu probíhajícího před samotnými volbami uvnitř volebních stran sestavit kandidátní listinu – tedy stanovit, kdo se vůbec na kandidátní listině dané strany objeví a na jakém místě (kandidáti zařazení na vyšších místech mají v současném systému výrazně vyšší šanci získat mandát oproti kandidátům na nižších příčkách). V systému neomezeného hlasování by tak byla role vnitrostranických primárek omezena čistě na výběr kandidátů, kteří budou za stranu kandidovat, neboť pořadí kandidátů na kandidátní listině nehraje žádnou roli. Jak ovšem uvádějí někteří autoři, zvýšená personalizace volby (na úkor stranických primárek) může mít i své negativní důsledky, mezi něž patří např. preference kandidátů zastávající určité „oblíbené profese“, jako jsou lékaři, učitelé apod. oproti méně „oblíbeným“ profesím, jako jsou např. právníci či manažeři, přičemž ovšem nelze apriori snižovat význam těchto profesí pro fungování zastupitelstev. U delegátů, jež absolvovali stranické primárky (včetně soutěže o pořadí na kandidátní listině), lze navíc očekávat větší příklon k programu strany a tudíž i větší „čitelnost“ a předvídatelnost chování pro voliče.
Česká zkušenost
Ačkoliv v České republice není systém neomezeného hlasování zaveden, zkušenost s ním má téměř jedna třetina českých obcích. Jak je to možné? Podobného efektu lze totiž dosáhnout tak, že jednotliví kandidáti mezi sebou uzavřou gentlemanskou dohodu o tom, že každý z nich bude kandidovat na samostatné kandidátní listině. Mandát pak i v současném systému získávají ti, kteří (respektive jejichž kandidátní listina) získá nejvíce hlasů. Má tedy smysl měnit stávající systém směrem k systému neomezeného hlasování, když ho lze praktikovat již dnes? Uvedený způsob, který při posledních volbách v roce 2010 praktikovalo téměř dva tisíce obcí v Česku, s sebou nese nemalá rizika. Poruší-li někteří kandidáti zmíněnou gentlemanskou dohodu a zaregistrují si vícečlennou kandidátní listinu, reálně hrozí, že taková kandidátní listina „převálcuje“ samostatně kandidující kandidáty. Další nevýhodou je, že při odstoupení zastupitele zůstane až dokonce volebního období jeho místo neuvolněné, neboť v současném volebním systému mohou uvolněné místo obsadit pouze náhradníci zvolení na stejné kandidátní listině jakou odstoupivší zastupitel. To však u jednočlenných kandidátních listin není možné.
Na hypotetické výsledky voleb v roce 2010, pokud by byl použit systém neomezeného hlasování, se můžete podívat ve Volební kalkulačce, nicméně v ní uvedené výsledky je nutno brát s rezervou, neboť je pravděpodobné, že jak kandidáti tak i samotní voliči by pravděpodobně přizpůsobili své volební strategie tomuto volebnímu systému.
Zahraničí
Systém neomezeného hlasování je v současné době využíván například v komunálních volbách na Slovensku, v Maďarsku u obcí do deseti tisíc obyvatel, v Polsku v obcích do dvaceti tisíc obyvatel, v Norsku u obcí, kde nebyla sestavena kandidátní listina, obdobně na Islandu, s určitou modifikací též ve Španělsku (viz dále).
Možné modifikace
Systém neomezeného hlasování má i své modifikované podoby. Jako příklad lze uvést systém omezeného hlasování (limited vote). Tato modifikace spočívá v tom, že volič disponuje menším počtem hlasů, než je počet zastupitelů. Cílem této úpravy je, aby ve volebních obvodech, kde má jedna volební strana výraznou voličskou podporu, měli do zastupitelstva šanci usednout i kandidáti opozice. Může-li např. volič přidělit pouze 2/3 hlasů (z celkového počtu rozdělovaných mandátů), je zaručeno, že v zastupitelstvu může zasednout i 1/3 zastupitelů z jiných uskupení. Tato modifikace je uplatňována např. ve Španělsku u obcí s populací 101–250 obyvatel, kde má volič k dispozici čtyři hlasy do pětičlenného zastupitelstva.